Nabízím osobní konzultace více ZDE "Zázrak je, když se rozhodneš sám(a) sebe poznat


NOVÉ MÍSTO, NOVÉ STRÁNKY VŠE V NOVÉM ROCE 2017!
www.annavicankova.cz - již brzy spuštěny!
Těším se na naše setkávání v Nových prostorách na Náměstí Míru 64 ve Zlíně.
Cena poukazu je světelných 987 Kč





Milý přátelé s Láskou nabízím obrázky z mé tvorby.
Vhodné jako dárek a nebo jen tak pro radost :-)
13 x 18 cm cena 233 Kč
9 x 13 cm cena 144 Kč
Poštovné 60 Kč
Po domluvě mě můžete navštívit osobně i v divadle ve Zlíně
Přeji požehnané dny!
www.slunecnikvet.cz





NA VLASTNÍ KŮŽI - krátká ukázka intuitivní energetické kresby






Říjen 2015

Solara - FRAGMENT SOLAŘINY ZPRÁVY ZE ZÁŘÍ 2015 ~ RADIKÁLNÍ ZMĚNY

2. října 2015 v 7:00 Aktuální Informační chaneling
Po celém světě probíhají radikální změny. Jsou jako obrovské koště, které vymetá všechnu špínu, která byla ukryta v zapadlých koutech planety. Nyní musíme poctivě čelit důsledkům svých činností a nečinností. A i když jsme byli v našich životech čestní a poctiví; nyní nastal čas pro poctivé řešení hromadných činností a nečinností, protože všichni jsme součástí JEDNOHO.

Tyto Radikální Změny se nedějí jen "ostatním" - lidem, kteří jsou od nás odděleni; ovlivňují naprosto každého, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Skutečně už dál nemůžeme sami sebe izolovat od toho, co se ve světě děje, i když to neprobíhá tam, kde žijeme. Nemůžeme pasivně ignorovat utrpení ostatních, zatímco se zaměřujeme výhradně na svoje kariéry, svá "duchovní" cvičení a zábavu, abychom se nenudili.

Od úplného začátku, září pociťujeme daleko lépe než srpen. Extrémně těžké energie se zvedly. Pás Zkreslení, který nás ovlivňoval v srpnu, je pryč. To neznamená, že září bude klidné nebo bez výzev; nebude. Bude plné masivních, RADIKÁLNÍCH ZMĚN - změn velkých i malých, změn, které ovlivní mnoho nejzákladnějších věcí našich životů a světa, ve kterém žijeme - Tsunami Změny.

Místy to bude velmi náročné. Tu a tam to s námi od základů otřese. Přesto budeme schopni řešit cokoliv, co přijde, daleko hladčím, sebevědomějším a rozumnějším způsobem, než jsme dokázali v srpnu.

Od srpna kráčíme po ostří břitvy. Naučili jsme se, často z vlastních chyb, že každý chybný krok může být mimořádně nepříjemný a možná dokonce nebezpečný. Právě nyní jsme ve Velkém Sítu Pravdivosti. Pravdiví Jedinci rostou, zatímco cokoliv nepravdivého a prošlé energie založené na dualitě se potápí ke dnu. Naprosto všechno je V OHROŽENÍ. Nyní víme, že každý krok, který děláme, musí být pravý krok ve Správný Čas - Správné Místo nebo to nebude fungovat. Nemůžeme dále ohrožovat svou celistvost, ať už naším chováním, nebo tolerováním jekéhokoliv nesprávného chování ostatních.

Vše, co bylo vzhůru nohama a vnímáno pozpátku během posledních několika tisíc let, konečně přichází ke svému konečnému bodu obratu, takže se to může převrátit do své Správné Polohy. To nemůže být provedeno bez dalšího chaosu, přestože jsme přítomni, abychom se ujistili, že posun proběhne tak jemně, jak je to jen možné. Můžeme to udělat tak, že se budeme udržovat v oku bouře a vědomě sloužit jako mosty mezi dualitou a Jednotou.

Září je měsícem "držte si klobouky" s myriádou možností a neočekávaných změn
na úrovni za úrovní. Můžeme také očekávat další vlnu lidí, o kterých víme, že opustí planetu. Vybrat si svůj Pravý Život namísto starých vzorů to dělá dokonce ještě více stěžejním. Je nezbytné, abychom se osvobodili od Moře Rozptýlení, které nás drží od vyjádření své velikosti a žití Pravých Životů. Je také měsícem, kde skutečně potřebujeme být ultrasoucitní jeden s druhým, protože pouze z lásky může vzejít Nová Realita.

Září nám umožní vidět, kolik jsme toho ušli a kde jsou nyní naše Pravé Pozice. Spatříme nová místa, kde budeme pracovat a žít. Je to vzrušující, protože naše Pravá Pozice s sebou přináší Nepopsané Plátno našich nových míst, nových lidí, nových velkých lásek, nových zkušeností a zvýšených tvořivých vln.

Nastal čas pro naši Jednu Bytost v Akci, abychom dali pocítit naši přítomnost po celém světě. Nastal čas znovu vyjádřit přirozenou sílu Pravých Lidí, stále dokola jsme svědky toho, jak Lidská Síla je daleko efektivnější v přinášení změny a pomáhání lidstvu, než spoléhání se na pomoc našich vlád a ostatních ustanovených institucí.

MY lidé, MY probuzené lidstvo planety Země, MY Pravdiví Jedinci jsme připraveni vytvořit pozitivní změnu na celém světě. Jsme připraveni otevřít svá srdce a domovy, abychom pomohli trpícím kdekoliv na světě. Jsme připraveni postavit domy v Nepálu. (Zima přichází!) Jsme připraveni zachovat životní prostředí a chránit zvířata. Jsme připraveni dělat cokoliv, co je zapotřebí.

Jsme připraveni přivést Novou Realitu doprostřed rozpadajícího se světa duality. MY lidé, jako JEDNA BYTOST V AKCI, jsme konečně připraveni sundat si klapky z očí, takže můžeme jasně vidět, co se skutečně děje. Jsme připraveni skočit do akce a nechat pocítit naši sjednocenou přítomnost.

Solara

www.nvisible.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložil Pavel J.. (www.transformace.info). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Každá, duše má něco, oč se může podělit.

2. října 2015 v 6:00 Myšlenka Nového dne

Každá, duše má něco, oč se může podělit. Existují dary a vlastnictví na různých úrovních. Možná nemáš hmotné dary, ale buď si jist, že vlastníš dary jiné, ať už jsou jakékoliv. Nezadržuj je pro sebe, ale bud' ochoten je projevit navenek, odhal je, a pak jich užívej, jak mají být užívány, nikdy pro oslavu sebe sama, ale vždy k Mé cti a slávě. Nic nevlastni, ale vše naplno užívej a ze všeho se raduj. Co máš k rozdávání? Jestliže to nevíš, najdi si čas a zjisti, co můžeš dávat. Dávej z celého srdce a s radostí a bud' vděčný, že máš co dát, ať je to cokoliv. Jestliže jsi zvolil život zcela oddaný Mně a Mé práci, nemůžeš již nikdy na ničem lpět. Uvědom si, že vše, co máš, je Mé, a proto vše sdílej s celkem.

Mistr Hilarion - Poselství pro týden 27.9. - 4.10. 2015

1. října 2015 v 15:08 Mistr Hilarion
Milovaní,
svět se nachází v dalekosáhlém přechodu na vyšší úroveň vědomí a pro mnohé je to těžká doba, protože se uvnitř nás odehrává mnoho změn. Od obyvatel Země je žádáno, aby opustili všechna předchozí očekáváni ohledně toho, jak má vypadat jejich život v materiálním světě, a aby tím nebyli tak posedlí. Každý potřebuje trávit čas o samotě, aby se naladil a aby ty oblasti svého života znovu přehodnotil, zejména aby se podíval na to, jak spotřebovává svoji osobní energii. Je čas podívat se na sebe jako na stvořitele všeho, co zažíváme. Je čas převzít odpovědnost za všechna rozhodnutí, která byla učiněna individuálně či kolektivně. To může být příliš náročné pro někoho, kdo chce být věrný sám sobě a současně žít materiální život a být v interakci s ostatními kolem. Je obtížné dostat se za sebe sama a za omezení, vnucené nám společností a opravdu se soustředit na vytvoření mírového světa plného hojnosti. Nicméně, nyní je potřeba soustředit se právě na to.

Jakmile se člověk rozhodne, že bude žít dle toho, co mu nařizuje srdce a ne toho, co mu říká rozum, přinese mu to větší uspokojení ve všech oblastech života. Lidé se začnou radovat z každé prožité chvilky a nebudou se zaměřovat na to, že se jednou budou těšit z toho a toho. Dojde k přehodnocení snahy získávat věci, které jsou na tomto světě dostupné a přesvědčení, že člověk bude šťastný tehdy, když je získá. Lidé místo toho přesunou svoji pozornost na svůj vnitřní svět a vědomí, na zkoumání svých vnitřních přesvědčení ohledně toho, co je možné a tak naleznou svoji osobní svobodu. To je osvobodí a budou svoji osobní energii používat k vytvoření reality, kterou chtějí prožívat a budou podnikat kroky potřebné k tomu, aby se stala skutečností, aniž by se zavázali k dalším dluhům a náročnější práci. Bude to osvobozující zkušenost, když si uvědomí, že opravdu nepotřebují všechny věci, o nichž si mysleli, že ano, aby mohli být ve svém osobním životě šťastni.

Pokaždé, když se někdo osvobodí od iluze, že potřebuje získávat věci, aby byl šťastný, v kolektivní zkušenosti dochází k velkému posílení. Časem to společnost jako celek osvobodí od skálopevného přesvědčení, že je potřeba získávat další a další věci, protože si lidé na základě vlastní zkušenosti uvědomí, že většina těch věcí není potřeba k tomu, aby byl žit spokojený život. Uvědomí si, že je pro ně mnohem důležitější trávit čas radostným a smysluplným způsobem s rodinou a přáteli. Nyní se odehrává posun vědomí, jak lidé rostou a rozšiřují své obzory ohledně toho, co je pro ně možné. Uvědomují si, že to, co posilují, to budou prožívat. Když překročí staré omezení myšlení a očekávání a posunou se dál, k neomezeným možnostem, budou na vyšší úrovni vědomí manifestovat víc, než kdy předtím.

Když se to odehraje v každém člověku, vytvoří to v něm přání smysluplně dávat druhým, aby je to také obohatilo a motivovalo k tomu, aby se také v jejich vlastním životě pohnuli kupředu k neomezeným možnostem. Když v každém lidském srdci dojde k posunu vědomí na úroveň vyššího fungování, začne se odehrávat mnoho zázračných manifestací a tehdy začne urychlený vývoj a rozvoj lidské rasy. Co trvalo roky, se uskuteční přes noc. Když se lidstvo kolektivně zaměří na vizi vytvoření lepšího, mírového a bohatého života pro všechny; když bude kolektivní vize taková, že je třeba souseda podpořit a dát mu to, co potřebuje, aby se posunul v před,tehdy se bude pro všechny rychle manifestovat lepší realita.

Před každým je teď tento úkol, aby manifestoval to, co přinese každému lidskému srdci větší lehkost bytí, protože otevřené srdce je katalyzátorem, který způsobí ve společnosti velké změny.
Ukazatelem budoucnosti bude krása v srdci a její vyjádření do vnějšího světa. Opravdové světlo každého jedince bude svítit ještě jasněji a bude šířit uvědomění si vyšších úrovní bytí. Každý člověk bude ve svých každodenních běžných aktivitách pociťovat a vyjadřovat víc radosti, smíchu a dobré vůle. To, co bylo ve starém světovém paradigmatu označováno za altruistické, se stane v novém vědomí, které se objevuje, normou.

Do příštího týdne …
Já JSEM Hilarion

©2015 Marlene Swetlishoff/Tsu-tana (Soo-tam-ah) Strážce Symfonií Milosti
www.therainbowscribe.com

Pro všechny poutníky na Cestě Lásky do češtiny přeložila Mirka K. pro www.transformace.info. Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem za předpokladu, že nic nebude vynecháno nebo změněno a budou uvedena všechna práva a odkazy na webové stránky včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy. Děkujeme za zařazení této poznámky.

Kdo úmyslně živí dobro, živí neúmyslně i zlo

1. října 2015 v 12:47 Doteky Nového Života


Motto: Přebývající nádhera obklopuje všechny světy, všechna stvořeni, dobré i zlé. A je skutečnou jednotou. Jak tedy může unést v sobě protiklady dobra a zla? Není tu však žádný protiklad, protože zlo je korunním sídlem dobra.

Baal Šem Tov
Blížíme se nezadržitelně k tématu, které nejenže patří k nejdůležitějším otázkám lidského bytí, ale je také nejvíce náchylné k různým nedorozuměním. Je velmi nevhodné vybrat ze svého pojetí světa sem tam nějakou větu či odsta­vec a smíchat je s obsahem jiného pojetí. Právě úvahy o dobru a zlu vyvolávají v člověku, jak známo, zvlášť hlu­boké obavy, které snadno citově zamlží jeho rozvažování a schopnost poznání. Navzdory veškerému nebezpečí se odvážíme položit si otázku po přirozené podstatě zla, jíž se tak bránil Amfortas. Neboť stín, jehož působení jsme v procesu nemoci odkryli, vděčí za svou existenci lidskému rozlišování mezi dobrým a zlým, správným a falešným. Stín obsahuje všechno to, co jsme rozpoznali jako zlé, proto i stín musí být zlý. Zdá se tedy, že je nejen oprávněné, ale dokonce eticky a morálně nezbytné stín pronásledovat a bojovat proti němu všude tam, kde se projeví. I v tomto případě jsme zdánlivou logiku u této úvahy tak fascinováni, že nám uniká, jak toto ušlechtile snažení ztroskotává na tom, že zlo prostě nejde vyhubit. Vyplatí se proto téma "dobrého a zlého" ještě jednou probrat z trochu jiného hlediska. Už naše úvahy o zákonu polarity vedly k závěru, že dobro a zlo jsou dvěma aspekty téže jednoty, a proto na sobě existenčně závislé. Dobro žije ze zla a zlo z dobra. Kdo úmyslně živí dobro, živí neúmyslně i zlo. Takové formulce mohou připadat leckomu hrozivé, ale jejich pravdivost lze těžko teoreticky i prakticky popřít. Postoj k dobru a ke zlu je v naším kultuře silně ovliv­něn křesťanstvím a jeho teologií. A platí to i pro kruhy, kte­ré si myslí, že religiozitě nepodléhají. Nechceme z biblických výjevů odvozovat nějakou teorii, jde jen o to, že jsou vhod­né k dokonalému pochopení vážných mytologických pro­blémů. Biblické obrazy prostě vytvářejí naše kulturní záze­mí, a proto nás mohou dovést k vysvětlení nedorozumění vznikajícího z toho, že zatímco ostatní náboženství se v po­jetí dobra a zla shodují, křesťanská teologie se odštěpila a podává jiný výklad. Pro náš problém je rozhodující podání prvotního hří­chu ve Starém zákoně. Vzpomínáme si, že v druhé kapitole knihy Genesis se vypráví o tom, jak byl do Edenu uveden první člověk - Adam a jak tu kromě všech možných proje­vů říše přírody rostly dva zvláštní stromy: strom života a strom poznání dobrého a zlého. Pro další pochopení si musíme uvědomit, že Adam není muž, ale dvojpohlavní bytost - androgyn. Je to celistvý člověk, který nepodléhá polaritě, protože se ještě nerozdělil v protikladný pár, ještě je zajedno se vším. Tento stav kosmického vědomí je na­ zván rájem. Člověk Adam tedy dosud žije v jednotě vědo­mí, ale téma polarity je už nastolena dvěma stromy. Téma štěpení probleskuje Knihou zrodu od samého počátku, neboť nové vzniká vždy oddělováním a rozdvoj­ováním. A tak už prvá zpráva o stvoření hovoří o polarizaci: světlo-tma, voda-země, Slunce-Měsíc. I o člověku se doví­dáme, že byl stvořen jako "muž a žena". V průběhu vyprá­vění se pak téma polarity stále zhušťuje. A pak dochází k tomu, že si Adam přeje, aby se jedna z částí jeho bytosti oddělila a stala formálně samostatnou. Takový krok už nut­ ně vyžaduje jistou ztrátu vědomí, což náš příběh opisuje odkazem, že Adam upadl do spánku. Bůh v něm odebírá celému a zdravému člověku Adamovi jedno žebro a dělá z něj cosi samostatného. Slovo, které Luther přeložil jako "žebro", zní v hebrej­ ském originále Iselah, tj. strana. Je příbuzné se slovem tsel = stín. Celý, zdravý člověk je tedy rozložen do dvou for­ málně odlišitelných aspektů nazvaných muž a žena. Do jeho vědomí však toto rozštěpení ještě zcela nezasáhlo, oba si rozdíl ještě neuvědomují, neboť jsou dosud v jednotě ráje. Formální rozdělení je však předpokladem pro našeptávání hada slibujícího ženě, té přijímající složce člověka, že poži­tí ovoce ze stromu poznání ji obdaří schopností rozlišovat dobré a zlé, tedy schopností poznání.

Had svůj slib dodrží. Lidé vnímají polaritu, rozlišují dobro a zlo, muže a ženu. Tímto krokem ztrácejí jednotu (kosmické vědomí) a získávají polaritu (poznávací schop­nost). Musí ovšem opustit ráj, zahradu jednoty, a zřítit se do polárního světa materiálních forem. Toto je historie prvotního pádu. Takto padá člověk z jednoty do polarity. Mytologie všech národů a dob znají ústřední téma lidského bytí a odívají je do různých šatů. Pád člověka spočívá v jeho odpadnutí od jednoty. Pád a odpadnutí mají tentýž slovní základ. (V němčině Siinde a Sonderung, tj. hřích a oddělení.) V řečtině je pravý význam slova hřích ještě zřetelnější. Hamartéma znamená hřích a příbuzné slovo hamartanein nezasáhnout cíl, minout bod, hřešit. Hřích tedy znamená neschopnost zasáhnout bod, protože bod žádný rozměr nemá. Polaritní vědomí nedokáže bod -jednotu za­sáhnout - a to je ten hřích. Žít v hříchu je jen jiným označe­ním pro formulaci žít v polaritě. Tím se i křesťanský pojem "dědičného hříchu" stává srozumitelnějším. Člověk je obdařen polaritním vědomím, je tedy hříš­ný. Polarita nás nutí projít cestou protikladů, až se všechno naučíme a všechno dosáhneme, abychom se opět "stali do­konalými, jako je dokonalý Otec na nebesích". Pouť polari­tou ovšem přivolává vinu. "Dědičný hřích" jasně ukazuje, že hřích nemá nic společného s konkrétním lidským jedná­ním. Tento poznatek má vrcholný význam, neboť církev v průběhu času smysl dědičného hříchu překroutila a namluvila nám, že hřích znamená konat zlo a dá se od­ stranit dobrým a správným jednáním. Hřích ale není jed­ním pólem polarity, je to polarita sama. Není také odstrani­telný, každé lidské jednání je hříšné. Toto poselství nacházíme ještě nezfalšované v řecké tragédii. Jejím ústředním tématem je to, že člověk musí ne­ustále volit mezi dvěma možnostmi, ale nezávisle na své volbě je vždycky vinen. Pro křesťanství se teologické nepo­chopení hříchu stalo osudným. Stálá snaha věřících nedo­pouštět se hříchu a vyhýbat se zlému vedla k potlačování oblastí kvalifikovaných jako zlé, a tím k vytvoření silného stínu. Tento stín je zodpovědný za to, že se z křesťanství sta­ lo jedno z nejméně snášenlivých náboženství, že rozpouta­lo hony na čarodějnice, inkvizici a vyvražďování lidí. Neprožitý pól se vždycky prosadí a přemůže ušlechtilé duše právě tehdy, kdy s tím nepočítají. Polarizace mezi dobrem a zlem jako protiklady vedla v křesťanství k vytvoření opozice Boha a ďábla jako repre­zentantů dobrého a zlého, což není pro ostatní náboženství typické, z ďábla je činěn odpůrce Boha a Bůh je nepozoro­vaně vtahován do polarity - a tím ztrácí svou spásnou i lé­čivou sílu. Bůh je jednotou, která v sobě spojuje všechny protiklady bez rozlišení, tedy dobro i zlo. Naproti tomu ďá­ bel jako právoplatný pán polarity je vyzbrojen symboly dě­lení a párovosti: rohy, kopyty, vidlemi, pentagramem s dvěma ostrými rohy nahoře apod. V této terminologii je polaritní svět ďábelský, tj. hříšný. Neexistuje žádná mož­nost jej změnit, proto také všichni staří Mistři učí, že je tře­ba jej opustit. Narážíme tu na hluboký rozdíl mezi náboženstvím a sociálním posláním. Pravé náboženství nikdy nechtělo udělat z tohoto světa ráj, ale učilo, jak z něho vyjít do jed­noty. Pravá filozofie ví, že v polárním světě nemůže žádný pól existovat sám o sobě, že každý člověk musí všechny radosti vyvážit stejnou mírou utrpení. V tomto smyslu je věda "ďábelská", protože se zasazuje o vytváření polarit a rozvoj mnohotvárnosti. Každé funkční využití lidských možností obsahuje nčco "ďábelského", protože jednání váže energii a zabraňuje splynutí v jednotu. Toto je obsahem Je­žíšova pokušení na poušti: ďábel od něho požaduje jen to, aby využil svých možností k uskutečnění neškodných či dokonce užitečných změn. Budiž poznamenáno, že označením něčeho za ďábel­ ské nic neproklínáme, chceme jen upozornit, že pojmy jako hřích, vina, ďábel se jednoduše vztahují k polaritě a že všech­ no, co se na ní podílí, může být takto označeno. Ať děláme, co děláme, vždy máme vinu a hřích. Je důležité, abychom se s touto vinou naučili žít. Jinak bychom nebyli k sobě poc­ tiví. Vykoupení z hříchu je dosažením jednoty, ale té nedo­ sáhne ten, kdo se pokouší vyhnout skutečnosti. Proto je cesta ke spáse těžká. Je totiž obtížena vinou. V evangeliích je často uváděno pochopení hříchu: fa­rizejové zastávají církevní stanovisko, že můžeme spasit svou duši dodržováním přikázání a vyhýbáním se zlému. Ježíš jim odporuje slovy: "Kdo z vás je bez viny, ať hodí kamenem." V kázání na hoře překonává a relativizuje Moj­žíšův zákon překroucený doslovným chápáním odkazu, že pouhá myšlenka má stejnou váhu jako její uskutečnění. Neměli bychom přehlédnout, že v tomto kázání nebyla zpřís­něna přikázání, nýbrž odhalena iluze, že v polaritě je mož­né odstranit hřích. Čisté učení však bylo lidem nepříjemné už před dvěma tisícovkami let, proto se snažili sprovodit je ze světa. Pravda vždycky rozzlobí, ať už pochází z kterých­ koli úst. Ničí všechny iluze, jimiž se je pokouší naše Já za­ chránit. Pravda je tvrdá a ostrá a nehodí se pro sentimentál­ ní snění a morální sebeobelhávání. Sandókai, jeden ze základních textů zenu, říká:

Světlo a tma stojí proti sobě.
Jedno však závisí na druhém
jako krok pravé nohy na kroku levé.

V Pravdivé knize o prameni příčin můžeme číst Varo­vání před dobrými skutky. Jang-Cu říká: "Kdo činí dobro, nečiní tak pro slávu, přesto však slávy dojde. Sláva sama o sobě nepřináší zisk, přece však zisk přinese. Zisk nesou­visí se spory, přesto se na něj spory přilepí. Proto se vzneše­ný chrání konat dobro." Víme velmi dobře, jak je to vyzývavé, jestliže otázku konání dobra a vyhýbání se zlu chápeme v její absolutní platnosti. Víme také, že přitom stoupá potlačovaný strach. Strach, který se nejlépe odstraňuje tím, že tvrdošíjně lpíme na dosavadních normách. Přesto se vyplatí zdržet se ještě chvíli u tohoto tématu a podívat se na ně ze všech stran.

Nemáme v úmyslu odvozovat naše teze z určitého náboženství, ale již zmíněné nepochopení hříchu v křesťan­ském kulturním okruhu zapustilo hluboké kořeny a ovlivnilo naše hodnotová stanoviska více, než jsme ochotni připustit. Jiná náboženství neměla a nemají s tímto tématem takové problémy. V hinduistické božské trojici Bráhma-Višnu-Šiva připadá role ničitele Šivovi a ten představuje antagonistickou sílu k Bráhmovi, Stvořiteli. Takové podání ulehčuje po­ chopení nutné hry sil. O Buddhovi se vypráví tato historka: Přišel k němu mladý muž s přáním stát se jeho žákem. Buddha se ho zeptal: "Už jsi někdy kradl?"Mladík odpověděl: "Nikdy." Buddha odvětil: "Tedy jdi a kraď, a až se to nau­číš, můžeš za mnou opět přijít." V Šindžinmei, v jednom z nejstarších a nejdůležitěj­ ších textů zenového buddhismu, čteme ve 22. verši: "Zůstane-li v nás i ta nejmenší představa o správném a falešném, zahyne náš duch ve zmatku." Pochybnost, která rozkládá polarity do protikladů, je zlem, ale přesto nutnou oklikou k rozumovému úsudku. K poznání potřebujeme vždy dva póly, nesmíme však uvíznout v jejich prolikladnosti, ale musíme využít napětí mezi nimi jako impulz a energii na cestě k jednotě. Člověk je hříšný, je vinný, ale právě tato vina ho vyznamenává, je zástavou jeho svobody. Zdá se nám důležité, aby se člověk naučil svou vinu akceptovat a nedal se od ní utlačovat. Lidská vina má meta­ fyzickou podstatu a není způsobena naším jednáním. Jejím viditelným výrazem je však nutnost rozhodovat se a jednat. Přiznání viny osvobozuje od strachu z ní. Strach stísňuje a nejjistěji zabraňuje nutnému otevře­ní a rozšíření vědomí. Hřích neodstraníme tím, že se bude­me snažit konat dobro, takové počínání se musí zaplatit po­tlačením protipólu. Takový pokus skončí nezdarem. Cesta k jednotě však vyžaduje víc než pouhý útěk a pohled stranou. Žádá od nás, abychom objevovali polari­tu stále vědoměji, aniž se lekneme překonávání konfliktnosti lidského bytí, abychom byli schopni slučovat v sobě protiklady. Nevyhýbat se, nýbrž vykupovat se prožíváním - tak zní požadavek. K tomu je nutné stále znovu zpochybňo­vat naše strnulé hodnotové systémy, a pak poznáme, v čem spočívá tajemství zla - v tom, že skutečně neexistuje.Říká­me, že jednota stojí mimo polaritu, a nazýváme ji Bohem či Světlem. Na počátku bylo světlo jako všeobjímající jednota. Mimo ně nebylo nic. Tma vznikla teprve krokem do polarity, a to jen proto, aby bylo světlo vnímatelné. Temnota je čistě umělým produktem polarity, nutná k tomu, aby světlo bylo viditelné v rovině polárního vědomí. Slouží světlu jako ja­kýsi světlonoš, o čemž svědčí např. název Lucifer. Kdyby zmizela polarita, zmizela by i temnota, neboť nemá žádnou vlastní existenci. Světlo existuje, tma ne. Proto často připo­mínaný souboj sil světla se silami tmy není žádným skuteč­ným soubojem - výsledek je předem znám. Tma nemůže světlo přemoci. Světlo ale tmu obratem transformuje ve svět­lo, proto se tma světlu vyhýbá. Jinak by se ihned odhalila jako neexistence. Tuto zákonitost můžeme v našem fyzikálním světě dobře sledovat, a to ze dvou stran. Předpoklá­ dejme, že máme prostor naplněný světlem a kolem něj pa­nuje tma. Můžeme klidně otevřít dveře a okna a vpustit do­vnitř tmu. Co se stane? V prostoru se nesetmí, nýbrž pro­světlí se tmavé okolí. Nyní postup obraťme: prostor je tem­ný a světlo je kolem. Otevřeme-li nyní okna a dveře, pro­světlí se prostor, světlo transformovalo tmu. Zlo je také umělým produktem našeho polaritního vě­domí jako čas a prostor a slouží jako podklad, jako jakési hnojivo dobru, je mateřským lůnem světla. Zlo tedy není protikladem dobra, jen polarita je sama o sobě zlem, je hří­chem, protože svět duality nemá žádný konečný bod, žád­nou vlastní existenci. Stejná zákonitost platí i pro naše vě­domí. Jako vědomé označujeme ty vlastnosti a aspekty, kte­ré leží ve světle lidského vědomí a které proto můžeme vi­dět. Stín je pak místem, které není světlem vědomí prosví­ceno, a je tudíž nevědomé. Temné aspekty však vzbuzují obavy a strach jen potud, pokud leží v temnotě. Stačí pouhé nahlédnutí do obsahu stínu, vnesení světla, aby se z nevě­domého stalo vědomé. Něco pozorovat, to je kouzelná formule pro cestu sebepoznání. Pozorování proměňuje kvalitu pozorovaného, protože přináší světlo, tj. vědomí, do tmy. Lidé pořád chtějí měnit nějaké věci a těžko chápou, že jediné, co se od nás žádá, je schopnost pozorování. Nejvyšším cílem člověka - říkejme mu třeba moudrost či osvícení - je všechno pozoro­vat a poznávat takové, jaké to je. V tom je pravé sebepoznání. Pokud nás ještě něco ruší, a pokud to považujeme za potřebné změnit, sebepoznání jsme dosud nedosáhli. Musíme se naučit pozorovat věci a události tohoto svě­ta, aniž by nás naše ego hned nabádalo k odmítnutí či sou­hlasu. Musíme pozorovat svět s klidnou pokorou jako mno­hostranné hry klamu. Ve vzpomínaném textu zenového buddhizmu je tím míněno to, že pokud máme nejmenší předsta­vu o zlu a dobru, náš duch propadne zmatku. Každé hodno­cení nás svazuje se světem forem a vězní nás. A pokud jsme v něm uvězněni, zůstáváme hříšní, neúplní, nezdraví. Trvá i naše touha po lepším světě a naše snaha ho měnit. A tak se znovu stáváme zajatci iluze zrcadlení, věříme v nedokonalost světa a nepozorujeme, že ne svět, ale jen náš pohled je ne­dokonalý a brání nám vidět jednotu. Naučme se tedy rozpoznávat ve všem sebe a dosahovat rovnováhy. Je tím míněna snaha vyhledávat střed polarit a odtud pozorovat pulzující póly. Duševní rovnováha je je­ diným postojem, který umožňuje pozorovat jevové formy bez hodnocení, bez vášnivého přitakávání či popírání, bez identifikace. Tuto rovnováhu bychom neměli samozřejmě zaměňovat s lhostejností, s tou indiferentní směsí neúčasti a nezájmu, jakou měl na mysli Ježíš, když mluvil o "vlaž­ných". Takoví lidé se vyhýbají konfliktům a jsou přesvěd­čeni, že uniknou do světa blaženosti, jaký si musí opravdu hledající člověk tvrdě zasloužit tím, že rozpozná konfliktnost svého bytí a nebude se bát vědomě projít polaritou, aby ji překonal. Ví, že musí kdykoli sjednotit protiklady, které vytvořilo jeho Já. Neštítí se nutných rozhodnutí, i když ví, že tím na sebe přivolá vinu, ale snaží se, aby v nich neuvízl. Protiklady se nevyrovnávají samy od sebe, musíme je takříkajíc vlastnoručně prožít, abychom si je přivlastnili. Teprve tehdy, až přijmeme oba póly, bude možné hledat střed a odtud započít s dílem sjednocování.Únik ze světa a askeze jsou ty nejméně vhodné reakce, protože nevedou k cíli.


Po­třebujeme spíše odvahu, abychom se vědomě, bez bázně a hany, postavili k výzvám života. Rozhodujícím slovem v této větě je slovo vědomě, protože jedině vědomí nám umožní pozorovat se při každém jednání a zabrání tomu, abychom se v něm ztratili. Není dokonce ani tak důležité, co děláme, jako to, jak to děláme. Přisuzováním dobrého a zlého postihujeme jen to, co děláme. Je však třeba se ptát i "jak něco děláme." Jednáme vědomě? Podílí se na tom naše ego? Nezapojili jsme naše Já? Odpovědi na tyto otáz­ky rozhodují o tom, zda nás naše jednání svazuje, či osvo­bozuje. Přikázání, zákony a morálka nás k dokonalosti nedo­vedou. Poslouchat je dobré, ale nestačí to. Víme přece, že i "čert poslouchá". Vnější příkazy a zákazy mají své opráv­nění, pokud člověk nedospěl a nepřiznal si vlastní odpověd­nost. Zákaz hrát si se sirkami má svou platnost pro děti a ztrácí význam, když si hrají dospělí. Jestliže v sobě člo­věk našel vlastní zákon, vyvazuje se ze všech ostatních. Nejvnitrnější zákon pak představuje povinnost najít svůj střed, najít a realizovat své skutečné Já, být zajedno se vším, co je. Nástroj sjednocení protikladů se jmenuje láska. Prin­cipem lásky je sebeotevření a vpouštění toho, co zatím bylo vně. Láska usiluje o jedinost, touží splynout, ne se oddělovat. Láska je klíčem ke smiřování protikladů, neboť promě­ňuje Ty v Já a Já v Ty. Je přitkáním bez omezujících podmí­ nek. Láska chce splynout s celým vesmírem, a dokud se nám to nepodaří, nedosáhli jsme pravé lásky. Dokud si láska vybírá, není to opravdová láska. Láska sjednocuje, výběr rozděluje. Pravá láska nezná žárlivost, protože nechce vlast­nit, chce se rozplynout. Symbolem takového všeobjímajícího citu je láska, ja­kou chová Bůh k lidem. Do tohoto obrazu se těžko hodí představa, že Bůh svou lásku rozděluje podle nějakého klí­če. Ani my sami nebudeme žárlit proto, že Bůh má rád také ještě někoho jiného. Bůh - jednota - nerozlišuje dobré a zlé, a proto je láskou. Slunce posílá teplo všem lidem a neroz­děluje své paprsky podle zásluh. Jenom člověk se cítí povo­lán vrhat kameny - a neměl by se proto divit, pokud vždy zasáhne jen sám sebe. Láska nezná žádné hranice, žádné překážky, láska proměňuje. Miluje zlo - a to bude vykoupeno.

TZOLKIN 1.10.2015 4 IX kin 134

1. října 2015 v 12:41 Mayský Kalendář na každý den

Ix - Mág, Jaguár - Síla duchovní podpory, hlasu srdce, poctivosti, plnění Božské vůle, schopnost předvídat, vidět do tmy, magická síla, nejvyšší úroveň individuálního Vědomí
Den Jaguára! Probuďte svého vrozeného umělce, který je uvnitř každého z vás a kráčejte s Ix - Jaguárem do všech čtyř koutů vaší duše, na sever, jih, východ i západ a znovu se seznamte se svojí podstatou, kreativitou, schopnostmi a talenty, že můžete znovu růst, jako dokonalá lidská bytost, nikoliv krabice nebo jiné označení, které vám moderní společnost dává. Spojte se znovu se svým Zdrojem!
Jaguár je symbolem vesmírných sil, Duch džungle, hor a Strážce magie Země. Představuje tajemství šamana, transformaci Vědomí, odhaluje naše podvědomé obavy a umožňuje jejich přeměnu.
Nativní Ix mají dary predátora - vrozený smysl pro strategii a mazanost. Stejně jako Jaguár jsou trpěliví, inteligentní, mají talent vnímat pocity druhých lidí. Pokud jdou po stezce vnitřní transformace, své dary Jaguára používají jako službu pro druhé. Jejich úkolem bývá přinést světlo tam, kde je tma. Jsou to výborní stratégové, léčitelé a terapeuti.
Den Ix je jako stvořený pro změnu všech negativních aspektů, meditaci a zkoumání sebe sama z pozice vnitřního prostoru.
DNES JE DOBRÝ DEN SPOJIT SE S MATKOU ZEMÍ A PROJEVIT JÍ SVOU VDĚČNOST
***
Jsem Ix 4. Děkujeme, že jste se k nám dnes připojili. Jsme šťastní a vděční, že s vámi můžeme úzce spolupracovat. Existuje mnoho změn, které právě probíhají na Zemi a je famózní být součástí procesu Probuzení. Mnozí se cítíte zrychlení, jakoby vám nezbýval čas dělat všechny věci a na konci dne přemýšlíte, kam tolik hodin zmizelo.
Jakmile vystoupáte do vibrací vyšších frekvencí, nastává rozpad času. Čas, jak ho znáte na Zemi, je lineární nápad a byl stvořen proto, aby bylo možné spřádat vlákno tohoto Vesmíru. Ve světě polarity existují protiklady jako je tam a tady, teď a pak….
V naší dimenzi je brán poněkud jiný zřetel na čas, je mnohem volnější, než jak ho zažíváte na Zemi. V naší dimenzi se můžeme pohybovat v čase okamžitě z jednoho sektoru Vesmíru do druhého. Je těžké popsat časové posuny slovy, pokud jste je nezažili, snad nejlépe to pochopíte na příkladu spánku - spíte osm hodin a po probuzení máte pocit, že uplynulo pár minut.
Čas je stejně tak relativní s ohledem na činnost, kterou děláte. Určitě máte zkušenost, kdy jste vykonávali práci, kterou nemáte rádi a zdálo se vám, že to nikdy neskončí. Přesto, když jste strávili stejné množství času činností, která vás velmi zajímala, byli jste překvapeni: " Kam ten čas utekl? "
Každý z vás má schopnost hýbat časem, bez toho, aniž by to někoho poškodilo. To se stává např. lidem, kteří se zaměřují na zelené světlo při průjezdu městem. Neznamená to, že světla mění načasování nebo, že se zelená zastaví, když přijíždí řidič. To znamená, že řidič projíždí v rytmu zelených světel, jeho rychlost je s nimi synchronizována.
Mnozí z vás nemohou nosit hodinky, protože jste zastavili nebo ztratili schopnost dodržovat správný čas. To se často stává, když si člověk vytvoří kód přesvědčení, že již nechce být řízen potřebou dodržovat pravidla společnosti " Musíte tady být včas! ".
Jakmile se rozhodnete následovat intuici a umožňujete sami sobě být v proudu toho, co se kolem děje, pak tento kód víry vytváří vyšší frekvenci Lásky, která proudí. Co to znamená? To znamená, že čas a hodinky se s touto frekvencí hádají a nebudou pracovat správně.
Všimli jste si že ti, kteří se tímto řídí, jsou vždy na místě včas? Často se objeví na místě nečekaně, ale vždy včas. Vzhledem k tomu, že se rozhodli nenechat hodinky vládnout jejich životu, mají mnoho úžasných zážitků, často daleko krásnějších, než původně plánovali.
Následováním intuice a pocitů jste svým vnitřním vedením vedeni k prožívání toho, co jste si nastavili ve svých modlitbách, přáních a snech. Zdokonalováním svých schopností tyto impulsy poznáte. Dávejte pozor na synchronicity, které se začnou objevovat, jakmile opustíte omezení časem a jdete s proudem. Ocitnete se na místech, kam jste ani neměli v plánu jít. Následujte svoji předtuchu a uvidíte, co se začne dít. Naučte se sledovat, co se děje i co se říká kolem vás, můžete zaslechnout rozhovor nebo se objeví nápis, který s vámi rezonuje. Často je to naše vedení, abyste sledovali vaší zvolenou cestu. Mnoho z těchto znamení je přehlíženo, jestliže své oči zaměřujete na hodinky.
ČTVRTÝ Tón - STABILITA - STÁLOST - ZÁKLAD
Nejstabilnější forma je krychle - stejná výška, šířka, hloubka - to jí dodává její přesně daný tvar. Energie Kan (4) určuje parametry pro stanovení limitů ( svoboda a hranice) potřebných k vytvoření pravidel hry, práce, vztahu. ČTYŘKA znamená CELISTVOST. V jazyce Quiché je toto číslo spojováno se Sluncem. Slunce prochází každý den 4 body - svítání, poledne, západ slunce, půlnoc. Číslo ČTYŘI představuje 4 elementy - vzduch, voda, oheň, země. ČTYŘI jsou také světové strany a ČTYŘI pilíře, které podle Mayů drží Zemi.
Výklad lze v nezkrácené a neupravené podobě šířit nekomerčním způsobem pouze s tímto aktivním odkazem na tyto stránky a uvedenými zdroji, včetně celé této poznámky.

Uvědom si, že vše můžeš udělat dokonale....

1. října 2015 v 6:00 Myšlenka Nového dne

Nauč se být skutečným optimistou a očekávej to opravdu nejlepší ve všem, co konáš. Uvědom si, že vše můžeš udělat dokonale a že v tvé práci ani v tvém životě nesmí být nic nedbalého. Jednoduše vše dělej pro Mne a k Mé slávě a vždy vše konej s láskou, a tedy v pravé dokonalosti. Tento princip rovněž platí pro způsob, jak vypadáš a jak se chováš. Děláš-li vše pro Mne a je-li tvou největší touhou konat Mou vůli z lásky ke Mně, vždy budeš chtít všechno dělat dobře. Budeš si vždy přát vypadat co nejlépe a dávat ze sebe to nejlepší, a nikdy nebudeš spokojen s něčím méně hodnotným. Je nutné občas si udělat čas a zjistit, v čem se potřebuješ změnit, a potom být ochoten tak učinit. Nauč se měnit se co nejrychleji a věz, že každá změna vede k tomu opravdu nejlepšímu.