Nabízím osobní konzultace více ZDE "Zázrak je, když se rozhodneš sám(a) sebe poznat


NOVÉ MÍSTO, NOVÉ STRÁNKY VŠE V NOVÉM ROCE 2017!
www.annavicankova.cz - již brzy spuštěny!
Těším se na naše setkávání v Nových prostorách na Náměstí Míru 64 ve Zlíně.
Cena poukazu je světelných 987 Kč





Milý přátelé s Láskou nabízím obrázky z mé tvorby.
Vhodné jako dárek a nebo jen tak pro radost :-)
13 x 18 cm cena 233 Kč
9 x 13 cm cena 144 Kč
Poštovné 60 Kč
Po domluvě mě můžete navštívit osobně i v divadle ve Zlíně
Přeji požehnané dny!
www.slunecnikvet.cz





NA VLASTNÍ KŮŽI - krátká ukázka intuitivní energetické kresby






2012 - předběžná bilance

29. října 2012 v 9:41 |  Vývoj vědomí bytostí

2012 - předběžná bilance
28. 10. 2012 22:00 - Antonín Baudyš
Rok pomalu dobíhá do konce. Možná, že vám, stejně jako mně, dal zatopit jako málokterý předtím. Možná se vám bude hodit velmi stručný pokus o popsání našeho vnitřního procesu. Nicméně tímto popisem, jako kdybychom se pokoušeli rekapitulovat celý dosavadní vývoj naší duše. Vývoj od těžko upamatovatelných počátků našich bytostí. Naše duše mají svůj původ u Boha. A směrem k jednosti (oneness) se touha našich duší stáčí stále citelněji. V tomto světě procházíme zkušenostmi duality. A v letošním roce se nám mnoho nezpracovaných prvků rozdvojení ukázalo, a vynutilo si naší vědomou pozornost.

Pravdy bližního
Obracím se v tomto článku na vás čtenáře formou oslovení "my". Popisuji totiž pochody, které se určitě týkají mne, mnoha lidí v mém okolí, ale možná také i vás. Pokud však máte se sebou zcela jiné zkušenosti, než o jakých se zde bude psát, článek možná cílí do jiného prostoru, než do toho vašeho. Jsem bývalým katolickým řeholníkem, byl jsem vychovaný svým otcem v částečně mystickém vidění světa. Ve kterém na hledání pravdy a na čistotě srdce a úmyslů záleží ze všeho nejvíce. Možná jste byli vychováni v jiném duchu, a přitom směr a výsledek je podobný či stejný. Děláme navzdory (anebo kvůli) této průpravě zkušenost, že každý z nás své pravdy koncipuje trochu (či úplně) jinak než náš bližní. A že srdce každého z nás je zraněno starými ránami. Skrze tyto rány láska mezi námi neproudí v souladu s přáním naší duše, boha v nás.

Přežívající strach
Na intenzitě nabral tento proces tím spíš, že neviditelná ruka neznámého režiséra vytahuje na světlo naše přežívající vrstvy strachu. Tlak na naší proměnu se zrychlil a znásobil. Mnoho pracovního i volného času jsme nuceni věnovat tomu, abychom sami sebe vydýchali. Abychom se nerozpadli na prach, sžíráni svými stavy. Situace jsou to natolik nenáhodné a perfektně zkomponované, že jsme jimi nuceni si uvědomit, že zde běží o vyšší záměr. Záměr, v rámci kterého si máme cosi důležitého o sobě uvědomit. Objevují se v nás emoce, nad kterými nemáme kontrolu. Zjišťujeme, že s jistými částmi sebe sama neumíme pohnout. A není v těch chvílích nic, na čem by záleželo více. Než je naše změna postoje. Možná nám čím dál méně záleží na názorech druhých lidí. Čím dál více nám záleží na tom, abychom si zachovali tvář vůbec sami před sebou. Myšlenky druhých na nás ztrácejí svůj dosah a vliv. Mohou nás však oslovovat do té míry, do jaké nám zrcadlí, co již potřebujeme opustit. Anebo nakolik nám ukazují cestu, po které se naše duše touží také vydat.

Vše se děje v našem zájmu
Učíme se, že svoji pozornost můžeme obracet i jinam, než jenom do okolí a vnějšího světa. Učíme se svoji pozornost směřovat nejen na milované osoby. Učíme se vnímat milovanou osobu sami v sobě. Učíme se, že naše vědomí se dokáže chovat podobně jako světlo. Učíme se, že všechno se děje správně, každá maličkost má svůj důvod a smysl, abychom se mohli učit a růst. Pokud chceme přemýšlet, proč se lidem na jiných kontinentech děje to či ono jiného, možná své myšlenky v té chvíli posíláme směrem, ze kterého se nám nikdy nevrátí ani odpověď ani energie. Učíme se, že veškeré situace mají řešení. Učíme se, že namísto zabývání se druhými se potřebujeme zabývat sami sebou. A tam, kde se nedovedeme o sebe postarat my, postará se o nás bůh v nás. A tímto způsobem se nám stávají malé zázraky. Dříve by nás udivovaly, ale my jim postupně uvykáme do té míry, že už se jim přestáváme divit. Vidíme v napěťových situacích i naše staré postoje. Vidíme jak moc je potřebujeme propustit a jak dobře nám bude s postoji novými. Potřebujeme, aby se nám naše postoje tak zvaně zviditelnily. A ono se tak děje. Ještě jednou. A kdo ví, možná už naposled.

Pravda zvaná emoce
Důležitější, než cokoliv jiného, se pro nás stávají naše emoce. V rodinných konstelacích si můžeme sáhnout na to, jak lze z emocionálních reakcí přečíst o člověku a o jeho rodině, všechno důležité. Emoce nás informují o tom, jak na tom jsme doopravdy. Pojmenovat své emoce může být počátkem hlubokého vnitřního léčení. Někdy stačí si tyto pojmenované emoce napsat na papír pod sebe a dívat se na ně. Možná se vám zdá, že nic takového nepotřebujete. Za sebe říkám, že já to potřebuji, dokonce i v tomto okamžiku, kdy píšu tyto věty. Možná píšu tento článek jen proto, abych se vyhnul pojmenování svých momentálních emocí, bublajícím pod povrchem mé vousaté tváře. Náš volný proud pocitů se pokouší rozbít naši kontrolu nad našimi pocity. Intuice už nedělá okolky a promlouvá nám tichým hlasem úplně do všeho. Intuice nám pomáhá navnímat, o co ve skutečnosti běží, když opakujeme stejný cyklus činů a myšlenek stále dokola. Duše už nemá sílu stále znovu se snažit o něco, co beztak dosud nedostala. Kolik našich očekávání se ukazuje jako nepravých? Opakuji si v posledních týdnech: "vzdávám se všech svých falešných očekávání." A Kristina mi napovídá: "vzdej se klidně všech očekávání. :-)" Jak moc bych přítomný okamžik mohl uchopit a prožít. Když bych si do něj nepouštěl očekávání, která se stejně nenaplní. Respektive proběhnou úplně jinak. Hraji, hrajeme hru sami se sebou, hru která je trochu ohnutá, už to tuším, tušíme.

Vědomí založené na egu
Naše vědomí založené na egu se projevuje potřebou věci řídit. To když chceme, aby se druzí lidé chovali určitým způsobem. Podobně je pro nás těžké postavit se sami za sebe, dokud se snažíme vyhovět všem přáním lidí v okolích. Kteří často ani netuší, že by taková přání, která jim podsouváme, mohli mít. Dokud vládne naší duši ego, potřebujeme se živit energiemi druhých lidí. Abychom se cítili dobře. Zpravidla ve formě získávání pozornosti či různých projevů ujištění. Čekáme na přijetí od ostatních lidí, na vyznání lásky, pochvalu od rodičů, či na posvěcení autoritou. Nic z toho ale nepřijde. Dokud se sami sobě nestaneme přítelem, milencem, otcem i matkou, autoritou. Dokud se nestaneme sami sobě otcem, synem i duchem svatým. Pokud se stále dívám do telefonu, do mailů a do faceboooku, mohu si položit otázku, co tam vlastně hledám? Na jakou zprávu to vlastně pořád čekám? Možná na projev náklonosti? Možná na projev uznání? Anebo na jakýkoliv mentální podnět, abych se nemusel zabývat svými skutečnými pocity?

Zdroj Jeshua
S Kristinou se nám otevřela četba zdroje, který se nám mohl otevřít už dříve. My na něj však nebyli připravení. Holanďané Gerrit a Pamela Kribbe zapisují v posledních letech promluvy, které Pamela (* 1968) vnímá ve svém nitru. Dříve komunikovala se svými duchovními průvodci, ale před deseti lety rozlišila ve svém duchovním poli přítomnost někoho dalšího, pro ni velice příjemného. Hlas se jí nakonec představil jako Jeshua ben Joseph, což pro ni, jako graduovanou filozofku z Harvardu byla poněkud absurdní situace. Text, který vnímáte v předchozích odstavcích, je ovlivněn četbou Pamelina článku Od ega k srdci, který do češtiny přeložila Denisa Vaňková na stránce jeshua.cz A dále přednáškami, kterým v posledním roce vděčíme za mnoho následného uvolnění. Pravděpodobně však tyto či podobné informace máte také. A to z vašich odlišných zdrojů, informace se totiž vyskytují na mnoha místech zároveň, jako součást transformačního procesu.

Lidský pohled na Jeshuu
Jeshua ve svých promluvách k Pamele říká, že by byl rád, pokud bychom jej s Ježíšem nespojovali a toto dědictví z něj sňali. Říká, že byl stejným člověkem, jakým jsme my. Nicméně do něj bylo během života v Palestině vlito jeho budoucí vědomí. Svoji misi nepokládá za zcela úspěšnou, má za to, že přišel do místního prostředí příliš brzo. S jeho příchodem to bylo podobné, jako když velký kámen zahučí do vody. Sice se rychle utopí, ale kruhy se na hladině šíří ještě dlouho. Z druhé strany Jeshua říká, že "někdo přijít musel."Můžete si říkat, jestli jsem se nezbláznil, když tato poselství pokládám za autentická. Já se však mohu zeptat, zda jste se nezbláznili vy, pokud se domníváte, že Bůh poslal na tento svět svého jediného syna. Nota bene, aby tu byl zavražděn. A tím nás zachránil. A spasen bude ten, kdo v tento renonc uvěří. Moji milí, nejsme tu proto, aby nás kdokoliv, Boha nevyjímaje spasil. Jsme tu proto, abychom procitli z naší - bohem posvěcené - nevědomosti. Uvědomili si své božství, které je v nás odjakživa a žili ho. Tímto způsobem vytváříme nové vědomí. Stáváme se tou nejživější a nejdynamičtější částí Boha.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama