Nabízím osobní konzultace více ZDE "Zázrak je, když se rozhodneš sám(a) sebe poznat


NOVÉ MÍSTO, NOVÉ STRÁNKY VŠE V NOVÉM ROCE 2017!
www.annavicankova.cz - již brzy spuštěny!
Těším se na naše setkávání v Nových prostorách na Náměstí Míru 64 ve Zlíně.
Cena poukazu je světelných 987 Kč





Milý přátelé s Láskou nabízím obrázky z mé tvorby.
Vhodné jako dárek a nebo jen tak pro radost :-)
13 x 18 cm cena 233 Kč
9 x 13 cm cena 144 Kč
Poštovné 60 Kč
Po domluvě mě můžete navštívit osobně i v divadle ve Zlíně
Přeji požehnané dny!
www.slunecnikvet.cz





NA VLASTNÍ KŮŽI - krátká ukázka intuitivní energetické kresby






Miluji tě

24. listopadu 2011 v 23:16 |  Oblíbené knihy

Miluji tě

Pokud jste nejprve sami sebou, nemůže vám být odepřeno nic, co je pro vás dokonalé, celistvé, úplné a správné. Jste-li sami sebou, zažíváte přirozeně dokonalost prostřednictvím Božských Myšlenek, Slov a Skutků. Přenecháte-li svým toxickým myšlenkám přední úlohu, zažíváte automaticky nedokonalost ve formě nemocí, zmatku, trpkosti, deprese, posuzování a chudoby.
- Dr. Ihaleakala Hew Len



Snažil jsem se výroky Dr. Hew Lena přijímat, jak nejotevřeněji jsem dovedl. Od dětství jsem vnímavý a nové myšlenky si osvojuji velmi snadno pouze tím, že se jim otevřu. Mnohé z toho, co jsem se potřeboval dovědět, však stále zůstávalo nezodpovězeno. Při prvním semináři jsem bytostně pocítil, jak důležité je pro můj život přijmout postoj "Miluji tě" vůči všemu, co mě potká, ať již špatné či dobré. Čím lépe budu schopen rozpustit omezující programy, které vidím či cítím, o to snáze dosáhnu nulového stavu a vytvořím kanál, jímž na planetu Zemi bude moci vstupovat mír.
Pro Marka bylo poselství ze semináře mnohem hůře stravitelné. Stále se snažil mu dát racionální rámec. Mně samotnému bylo čím dál jasnější, že mysl nemá ani ponětí o tom, co se děje, takže jsem snahu o nalezení logického vysvětlení považoval za zbytečnou.
Dr. Hew Len opakovaně zdůrazňoval, že vědomá mysl má propustnost 15 bitů. Skutečnost však vytváří 15 milionů bitů v každém okamžiku. Není proto v lidských silách porozumět všem vlivům, které na nás působí. Jediné, co nám zbývá, je odevzdání a důvěra.
Musím připustit, že většina z toho, co se na semináři dělo, mohlo působit na nezúčastněného pozorovatele jako davové šílenství. V jednom okamžiku se jeden z účastníků ostatním svěřil, že ve stěně vidí bránu, skrze niž procházejí mrtví.
"A víte, proč to vidíte?" zeptal se Dr. Hew Len.
"Protože jsme před chvílí hovořili o přízracích," ozval se někdo.
"Přesně tak," souhlasil Dr. Hew Len. "Přivolali jsme je tím, že jsme o nich mluvili. Do světa mrtvých však nahlížet nemáme. Nemáme to zapotřebí, neboť máme dost práce tady a teď."
Osobně jsem žádné duchy neviděl a nevěděl jsem, co si mám myslet o těch, kteří je vidí. Vzpomněl jsem si na film Šestý smysl, který se mi líbil, ale rozhodně ve mně nevyvolal touhu vidět duchy a rozmlouvat s nimi.

Dr. Hew Len to však zjevně považuje za normální. Vyprávěl, že při práci v psychiatrické léčebně slyšel, jak se samy od sebe splachují záchody.
"Léčebna byla plná duchů," řekl. "V minulosti zemřelo na oddělení mnoho lidí, ale nevědí, že jsou mrtví, a tak tam stále zůstávají."
"Používají tedy stále toalety?"
"Zjevně ano."
Ale jako by to samo o sobě nestačilo, Dr. Hew Len pokračoval dál a vysvětloval, že hovoříte-li s někým, jehož koutky očí zahaluje mlhavý opar, jedná se o posedlého člověka.
"S takovým člověkem se nesnažte rozmlouvat," radil. "Místo toho se očišťujte a doufejte, že vaše očista odstraní temnotu, která ho ovládla."
Mohu o sobě říci, že jsem docela otevřený člověk, ale hovory o strašidlech, posedlých lidech a duších, kteří splachují záchody, bylo i na mě trochu moc. Neodešel jsem však, neboť jsem se chtěl dovědět tajemství léčení, které může pomoci mně i druhým k bohatství, zdraví a štěstí. Nebyl jsem ale připraven na to, že budu muset projít neviditelným světem a vstoupit do příšeří, abych se k tomu dostal.
Další částí programu byla cvičení, při nichž jsme leželi na zemi a otevírali svá těla energiím. V jednom okamžiku mě Dr. Hew Len zavolal k sobě, ukázal na jednu účastnici a řekl: "Při pohledu na tuto ženu vidím hladomor na Srí Lance." Já jsem však viděl pouze ženu nataženou na koberci. "Musíme toho hodně vyčistit," dodal.

Přestože jsem byl vnitřně dost zmaten, snažil jsem se procvičovat aspoň to, čemu jsem trochu porozuměl. Nejjednodušší bylo stále si opakovat: "Miluji tě." A tak jsem to dělal. Když jsem jednoho večera přišel do koupelny, cítil jsem začínající zánět močového měchýře. Řekl jsem Božství "Miluji tě," a procítil zanícené místo. Po chvíli jsem na to zapomněl a ráno to bylo pryč.
V duchu jsem si neustále opakoval "Miluji tě", ať se dělo cokoli, špatné, dobré či neutrální. Snažil jsem se čistit všechno v daném okamžiku, ať jsem si to uvědomoval nebo ne. Na příkladu uvedu, jak to funguje:
Jednoho dne jsem dostal email, který mě naštval. Dříve bych se s takovouto záležitostí vypořádal tak, že bych zpracovával své vzbouřené emoce, anebo bych si promluvil s osobou, která sprostou zprávu odeslala. Tentokrát jsem se ale rozhodl, že použiji metodu Dr. Hew Lena.
V duchu jsem si pro sebe stále opakoval: "Omlouvám se" a "Miluji tě." Tato slova jsem neposílal nikomu konkrétnímu. Jednoduše jsem přivolával energii lásky, abych pročistil uvnitř sebe to, co způsobilo nebo přitáhlo vnější události.
Do hodiny přišel od téhož muže nový email, v němž se omlouval za předchozí zprávu.
Uvědomte si, že jsem navenek nepodnikl žádné kroky, aby se mi omluvil. Nenapsal jsem mu jediné slovo. Nicméně opakováním "miluji tě" jsem nějakým způsobem v sobě vyléčil skrytý omezující program, jehož jsme se oba dva účastnili.
Takový proces vždy nezaručuje okamžité výsledky. To ostatně není ani cílem. Cílem je klid a mír. Když jej naleznete, často k vám kýžené výsledky přijdou samy.
Uvedu další příklad: Jednoho dne zmizel jeden z mých zaměstnanců. Měl dokončit práci na jednom důležitém projektu, jehož uzávěrka se rychle blížila. Nejenže nedokončil svůj úkol, ale navíc to vypadalo, že se po něm slehla země.
Byl jsem z toho velmi rozčarován. Hew Lenovu metodu jsem sice znal, ale bylo mi zatěžko říci "miluji tě" ve chvíli, kdy jsem spíše chtěl říct "zabiju tě". Kdykoli jsem na něj pomyslel, zmocnil se mě vztek.
Přesto jsem stále neúnavně opakoval "miluji tě" a "omlouvám se" a "prosím, odpusť mi". Neříkal jsem to nikomu. Říkal jsem to jenom abych to říkal. Vůbec jsem nepociťoval lásku. Trvalo mi tři dny, než jsem pocítil alespoň částečný klid.
A právě tehdy se můj zaměstnanec ozval.
Volal z vězení a žádal o pomoc. Poskytl jsem mu ji a během jednání s ním jsem si neustále opakoval "miluji tě". Neshledával jsem sice žádné okamžité výsledky, ale postupné nabytí vnitřního klidu mi stačilo ke štěstí. Můj zaměstnanec to nějakým způsobem vycítil, poprosil dozorce o přístup k telefonu a zavolal mi. Telefonicky jsem se dověděl vše, co jsem potřeboval k dokončení onoho projektu.
Na prvním ho'oponopono semináři Dr. Hew Len chválil mou knihu The Attractor Factor. Řekl mi, že s mou očistou se zvyšují také vibrace mé knížky, a každý, kdo ji bude číst, to pocítí. Stručně řečeno, zdokonaluji-li se já, zdokonalují se i mí čtenáři.
"A co knížky, které jsou prodané, které jsou už venku?" zeptal jsem se. Kniha se prodávala velice dobře, vyšlo několik dotisků a prodávala se i v brožovaném vydání. Dělal jsem si starosti o lidi, kteří si ji koupili ještě před začátkem mého očišťování.
"Ty knihy nejsou venku," připomněl mi znovu Hew Len se svou tajemnou a stále překvapující moudrostí. "Jsou stále v tobě."
Žádné "venku" jednoduše neexistuje.
Kdybych měl tuto pokročilou techniku ho'oponopono vysvětlovat více do hloubky, vydalo by to na další knihu. Zatím se spokojme s tím, že jsem dostal svolení napsat tuto. Zjednodušeně: chcete-li napravit cokoliv ve svém životě, od financí až po vztahy, existuje pouze jediné místo, kam se obrátit - do sebe.

Ne každý účastník semináře slova Dr. Hew Lena chápal. Těsně před koncem ho lidé začali zahrnovat dotazy, všechny pocházely z racionální poloviny mozku:
"Jak může mé očišťování ovlivnit druhého člověka?"
"Máme vůbec svobodnou vůli?"
"Proč na nás útočí tolik teroristů?"
Dr. Hew Len mlčel a vypadal zklamaně. Seděl jsem v zadní části místnosti a zdálo se mi, že se dívá na mě. Když si uvědomíme, že celé poselství bylo o tom, že nic neexistuje "vně", že se všechno děje v nás, cítil pravděpodobně, že neporozumění ze strany účastníků zrcadlí jeho vlastní nedostatek porozumění. Vypadalo to, že si brzy povzdechne. Říkal jsem si, že si asi v duchu opakuje "omlouvám se a miluji vás".

Všiml jsem si, že mnoho lidí na semináři používalo havajská jména, aniž by vypadali havajsky. Společně s Markem jsme se jich ptali, proč tomu tak je. Dověděli jsme se, že cítíte-li potřebu, může vám Dr. Hew Len dát nové jméno. Může to pomoci ztotožnit se s novým Já na cestě, kde Já postupně mizí a v nulovém stavu se sjednotí s Božstvím.
Věděl jsem, jaká moc se může v novém jméně ukrývat. V roce 1979 jsem od učitele Bhagavána Srí Radžníše přijal jméno Svámí Ánanda Mandžušrí. Bylo to v období, kdy jsem se potýkal se svou minulostí, žil v chudobě a hledal smysl života. Jméno mi pomohlo začít znovu. Používal jsem ho sedm let. Přirozeně mě zajímalo, zda mi Dr. Hew Len bude chtít či moci dát nové jméno.
Když jsem se ho na to zeptal, odvětil, že se zeptá Božství a v inspirovaném okamžiku mi řekne, co k němu přišlo. Asi měsíc po prvním semináři mi napsal tento dopis:
Joe, není tomu tak dávno, co jsem spatřil, jak se mračno snáší na mou mysl. Pak se svévolně proměnilo v jemně žlutý opar, protáhlo se jako děťátko před probuzením a nakonec se rozplynulo v neviditelném nekonečnu, odkud vystoupilo jméno Ao akua, "Božský".
Na mysl mi přišel citát, který jsem četl v jednom emailu, který jsem dnes dostal:
"O Pane, jenž jsi mi propůjčil život, propůjči mi srdce naplněné vděčností"
Přeji ti nekonečný klid a mír.
Klid a mír ve Mně,
Ihaleakala

Jméno Ao akua se mi velmi líbilo, ale nevěděl jsem, jak se vyslovuje. Zeptal jsem se tedy a toto jsem se dověděl:

Joe,
A zní jako a ve slově matka.
O zní jako otec.
K jako kuchyň.
U jako dům.
Klid a mír ve Mně,
Ihaleakala.

Byl jsem spokojený a ze svého nového jména jsem se upřímně radoval. Na veřejnosti jsem ho nepoužíval, ale podepisoval jsem se jím při korespondenci s Dr. Hew Lenem. Později jsem jej také umisťoval pod články na svém internetovém blogu na www.JoeVitale.com. Jenom málo lidí se nad tím pozastavilo. Já jsem si jméno zamiloval - bylo to, jako bych slovy která rozhrnula mračna neviditelna, prosil Božství o očištění mého blogu.

Díky víkendovému semináři se na nějaký čas v mé hlavě usadila slova "miluji tě". Chtěl jsem však pokračovat dál. Pozval jsem tedy Dr. Hew Lena do Texasu, aby o technice ho'oponopono promluvil před malou skupinkou přátel. Viděl jsem v tom další příležitost být tomuto muži nablízku. Měl jsem představu, že přiletí do Texasu, uspořádáme společně krátkou přednášku a pak strávíme nějaký čas spolu, vytahám z něho vědomosti a také se dozvím více o zázračném vyléčení celého oddělení vězňů v psychiatrické léčebně. Dr. Hew Len mé pozvání přijal a napsal mi:
Joe, děkuji Ti, že sis udělal čas a zavolal mi, ačkoliv jsi nemusel. Jsem Ti za to vděčný.
Navrhuji, abychom naše únorové neformální setkání v Austinu pojali jako veřejné interview. Mohlo by se například týkat tématu průzkumu možností řešení problémů, jemuž jsi věnoval svou knihu Adventures Within: Confessions ofan Inner Journalist. Vím, že za našimi rolemi moderátora a hosta se bude skrývat mnohem víc. Sdělování informací, a to v jakékoli formě, vyžaduje srozumitelnost. Existuje například mnoho nejasností kolem samotné definice problému a jeho příčiny. Jak lze vyřešit problém, když jej člověk nedokáže přesně vymezit? Kde se nalézá problém, který je potřeba řešit? V mysli? Co je mysl? Anebo v těle (kam většina lidí vkládá své naděje)? Anebo v obou? A možná ani v jednom… Existuje dokonce otázka, kdo nebo co řeší problémy. Jak jsi napsal ve své knize, při řešení problémů je těžké zdržet se posuzování, dokonce používáme-li techniky jako Option (Volba) nebo Forum. Je posuzování či přesvědčení skutečným problémem? Nechť se skutečný problém ukáže, aby jej všichni viděli. Náš rozhovor by se tedy netýkal identifikace toho, co jsou dobré a co špatné, správné či nesprávné metody nebo koncepty. Šlo by spíše o to najít klíč k opakovaným nejasnostem. Pokud by se nám oběma podařilo rozjasnit pohledy jenom o trošičku, vykonali bychom velmi užitečnou službu. Samozřejmě, každý okamžik má svůj vlastní specifický rytmus a vlnění. Jak říká Brutus v Shakespearově hře Julius Caesar: "Budeme muset sečkat až dokonce, abychom viděli, co z toho vznikne."
Sděl mi, prosím, svůj názor na věc. Jsem otevřený návrhům.
Klid a mír s tebou,
Ihaleakala

Rychle jsem rozeslal oznámení o setkání s Dr. Hew Lenem. Počítal jsem s účastí pěti až šesti lidí. Nakonec se ozvalo sto zájemců a 75 se jich zúčastnilo.
Byl jsem překvapen, když mě Dr. Hew Len požádal o seznam všech účastníků. Bylo to proto, že se chtěl s nimi očistit. Nevěděl jsem přesně, co si pod tím mám představit, ale seznam jsem mu poslal. Pak jsem dostal odpověď:

Děkuji ti za seznam, Ao Akuo.
Jedná se o pouhé čištění, možnost oprostit se od nepotřebného a sjednotit se s Bohem.
Ubohá duše, v hříšném vězíš těle, tělesné pudy se v něm vzpurně sváří, proč uvnitř zmíráš, hladovíš jak v cele, tvůj zevnějšek však nádherou jen září?
K čemu ten lesk, když zajde v krátké době?
Proč pouhá schránka má tě tolik stát?
Pro radost červů, co ji pozřou v hrobě?
Pro ně se pachtíš? Jim chceš všechno dát?
Hleď z nouze udělat svou ctnost, co jemu schází, v tom zkus najít lék, pozemskou bídu vyměň za věčnost, bohatá uvnitř, chudá navenek.
Ze smrti žij, co ze života žije,
Smrt Smrti navždy smrtelnost z nás smyje. Klid a mír s tebou, Ihaleakala
Když jsem Dr. Hew Lena vyzvedával na austinském letišti, okamžitě se mě začal ptát na můj osobní život:
"Z tvé knihy (měl na mysli Adventures Within) jsem pochopil, že ses už vydal na spoustu cest, abys našel klid a mír. Která z nich skutečně funguje?"
Na chvíli jsem se zamyslel a pak jsem se vyjádřil v tom smyslu, že veškeré poznání, které jsem nabyl, je cenné, ale za nejspolehlivější považuji The Option Process (www.option.org). Vysvětlil jsem mu, že se jedná o metodu, která spočívá v tom, že člověk zpochybňuje názory, aby našel to, co je skutečné.
"Když zpochybníš názory, co ti zůstane?"
"Co ti zůstane?" opakoval jsem. "Tvoje volba je naprosto jasná."
"Odkud se bere ono jasno?" ptal se dál.
Nevěděl jsem, kam přesně míří.
"Jak je možné, že je někdo bohatý a přitom je darebák?" zeptal se znenadání.
Tato otázka mě překvapila. Chtěl jsem se pustit do vysvětlování, že jedno nevylučuje druhé. Nikde není napsáno, že bohatým se může stát jenom anděl. Možná, že mizera má jasno ve finančních záležitostech, a proto je bohatý Nicméně v té chvíli jsem nedokázal odpovědět.
"Nevím," přiznal jsem se. "Nemyslím si, že člověk musí změnit svou osobnost, aby zbohatl. Musí však přijmout názory, které bohatství přijímá."
"A odkud takové názory pocházejí?" zeptal se.
Vzhledem k tomu, že jsem prošel jeho výcvikem, věděl jsem dost, abych odpověděl: "Jde o programy, které člověk 'chytá' během života."
Pak Dr. Hew Len změnil téma a začal hovořit o tom, že mé spisovatelské umění je skutečně hypnotizující. Začal uvažovat o tom, že bych měl napsat o ho'oponopono metodě knihu.
"Jsi připraven, abych knihu začal psát hned?" zeptal jsem se.
"Uvidíme, jak proběhne víkend," odpověděl.
"Mimochodem, jak to uděláme s dnešní večerní akcí?" zeptal jsem se. Můj styl je mít situaci pod kontrolou, abych zajistil, že lidé dostanou to, co chtějí.
"Nikdy neplánuji," řekl. "Důvěřuji božskému časování."
"Kdo z nás bude hovořit jako první? Máš připraven nějaký úvod, který bych měl za tebe přečíst?"
"Uvidíme, nic neplánuj," zopakoval svůj postoj.
To mě trochu znepokojilo. Rád totiž vím, co se ode mě čeká, a Dr. Hew Len mě házel do tmy. Či snad světla? Nebyl jsem si jistý. Pak řekl něco velmi moudrého, ale v té chvíli jsem si to neuvědomil:
"To, co si my, lidé, neuvědomujeme, je náš neustálý odpor k životu," začal. "Tento odpor nás neustále vzdaluje od našeho vlastního Já, od svobody a inspirace, ale zejména od Stvořitele. Dalo by se říci, že jsme vyhnanci, kteří se bezcílně toulají pouští své vlastní mysli. Nedbáme výzvy Ježíše Krista, který říká: neodporujte.' Neuvědomujeme se, že 'Klid a mír začíná mnou'."
"Vzdor s sebou přináší neustálý pocit nejistoty a duchovní, mentální, fyzické, finanční a materiální strádání," dodal. "Na rozdíl od Shakespeara si však nejsme vědomi toho, že neustále odporujeme, místo abychom se nechali unášet proudem. S každým vědomým bitem zažíváme minimálně jeden milion bitů nevědomě. Ten jeden bit nás nespasí."
Dnešní večer bude jistě nezapomenutelný, pomyslel jsem si.

Dr. Len chtěl vidět místnost, kde bude večerní akce probíhat. Byl to veliký taneční sál v nejvyšším podlaží jednoho austinského hotelu, jehož ředitelka byla velmi vstřícná a prostory nám ukázala. Dokonce vyhověla prosbě Dr. Hew Lena a nechala nás na chvíli v místnosti o samotě.
"Čeho sis všiml?" zeptal se mě.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a odpověděl: "Koberec by potřeboval vyčistit."
"A jak na tebe prostor působí? Pamatuj, že neexistuje dobré, ani špatné a že tvůj dojem se může lišit od mého."
Na chvíli jsem se uvolnil a procítil přítomný okamžik. Najednou jsem cítil ruch, vyčerpanost a temnotu. Svým pocitům jsem příliš nerozuměl, ale podělil jsem se o ně s Dr. Hew Lenem.
"Tahle místnost je unavená," řekl. "Lidé přicházejí a odcházejí a nikomu nepřiroste k srdci. Zaslouží si uznání."
Myslel jsem si, že je to trochu divné. Sál má stejné pocity jako člověk?
"Tato místnost říká, že se jmenuje Sheila."
"Sheila? To je jméno místnosti?"
"Sheila chce, abychom ji pochválili."
Nevěděl jsem, jak mám na ta slova reagovat.
"Musíme ji poprosit o svolení, aby nám dovolila tady uspořádat setkání," řekl. "Ptám se tedy Sheily zda s tím souhlasí."
"Co říká?" zeptal jsem se, ale připadal jsem si trochu hloupě.
"Souhlasí."
"To je dobře," odvětil jsem a myslel při tom na to, že záloha, kterou jsem za pronájem zaplatil, je nevratná.
Vysvětloval dál: "Jednou jsem se v aule připravoval na přednášku a hovořil jsem k židlím. Zeptal jsem se: Je tu někdo, koho jsem vynechal? Má někdo problém, který bych mu mohl pomoci vyřešit?' Jedna z židlí se ozvala: 'Dneska na mně seděl člověk, který měl finanční potíže. Cítím se teď jako mrtvá!' Pustil jsem se tedy do očišťování od problému a viděl jsem, jak se židle srovnává. Pak jsem uslyšel: 'Skvělé. Teď mám sílu podpírat dalšího člověka!'"
"Mluví se židlemi?" pomyslel jsem si, ale nic jsem neřekl. Cítil jsem, jak se má mysl otevírá, abych si poslechl více o jeho zvláštních postupech.
Vysvětloval dál: "V podstatě chci přednášet sálu a všemu uvnitř. Promlouvám ke všem: 'Chcete se naučit provádět ho'oponopono? Brzy odejdu. Nebylo by hezké umět tu práci vykonávat beze mne?' Někteří řeknou ano, jiní ne a někdo řekne, že je příliš unavený."
Vzpomněl jsem si, že v mnoha dávných kulturách považovali vše za živé. Jim PathFinder Ewing v knize Clearing vysvětluje, že místa mají často zablokovanou energii. Z toho plyne, že není úplně šílené připisovat pocity židlím. Tato myšlenka zajisté rozšiřovala mysl. Pokud se fyzika nemýlí a skutečně neexistuje nic jiného než energie, která vytváří vše, co považujeme za pevné, pak promlouvání k místnosti a k židlím může být způsob, jak přeskupit tuto energii do nové, čistší formy.
Ale židle a sály, které odpovídají?
Na to jsem tehdy ještě nebyl zcela připraven.

Dr. Hew Len pohlédl z okna na velkou řadu mrakodrapů. Do nebe tyčící se budovy se mi zdály překrásné.
Dr. Hew Lenovi se ale nelíbily.
"Vidím v nich náhrobky. Celé město je plné mrtvých," řekl.
Podíval jsem se z okna, ale žádné hroby jsem nezahlédl. Ani smrt. Prostě jsem viděl město. Opět mi došlo, že Dr. Hew Len používal v každém okamžiku obě mozkové hemisféry, a tak pro něj stavby zároveň představovaly metafory a dokázal o nich hovořit tak, jak je právě viděl. Nic podobného se však nedalo říci o mně. Jako bych čekal na probuzení.
V hotelu jsme strávili asi půl hodiny. Jak se zdálo, Dr. Hew Len procházel místností a čistil ji, prosil za odpuštění, projevoval Sheile lásku a čistil, čistil a čistil.
V jedné chvíli někomu zatelefonoval. Osobě na druhé straně linky popisoval, kde se nachází, a prosil ji, aby vyjádřila své dojmy. Vypadalo to, jako by mu potvrdila jeho vlastní pocity. Poté, co dohovořil, jsme si sedli ke stolu a rozmlouvali.
"Můj přítel mi řekl, že tahle místnost nám zde dovolí uspořádat večerní setkání v případě, že ji budeme milovat."
"Jak ji máme milovat?"
"Jenom stále říkat 'miluji tě'," odpověděl.
Zdálo se mi to pošetilé. Projevovat lásku místnosti? Avšak dělal jsem to nejlepší, co jsem svedl. Z dřívějška jsem měl zafixováno, že aby tato formulka fungovala, není nutné ji procítit. Stačí ji opakovat. Tak jsem to dělal. Po několika opakováních jsem ji začal i cítit.
Za pár minut ticha vyřkl Dr. Hew Len další moudrá slova: "Individuální vzpomínky a inspirace mají okamžitý a absolutní vliv na všechno - od lidí přes minerály, rostliny až po živočišnou říši. Když Božství promění vzpomínku v podvědomí člověka na nulu, přemění se tato vzpomínka na nulu v podvědomí všech lidí - naprosto všech!"
Než pokračoval, udělal krátkou přestávku.
"To, co se, Josefe, ve tvé duši děje z minuty na minutu, se v tentýž okamžik děje ve všech duších. Je krásné to vnímat. Ještě krásnější ale je ocenit, že můžeš požádat Božského Stvořitele, aby tyto vzpomínky tvého podvědomí přeměnil v nulu a nahradil je ve tvé duši i v duších všech ostatních Božskými myšlenkami, slovy, skutky a činy."
Jak byste na to reagovali?
Jediné, co mě napadlo, bylo "miluji tě".

Z knihy: Svět bez hranic Joe Vitale, Ihaleakala Hew Len, Ph.D.

Tento text může být dále šířen a kopírován v nezkrácené a neupravené podobě a pouze pro nekomerční účely, pokud bude připojena celá tato poznámka i se všemi odkazy http://slunecnikvet-anna.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama